Českobudějovicko v době prehistorické

Bedřich Dubský (10. července 1880, Komárov[1] – 9. února 1957, Písek) byl jihočeský archeolog. Bedřich Dubský, archeolog - amatér, byl syn Františka Dubského, učitele (kandidáta učitelství) v Komárově a jeho manželky Rosalie, rozené Komzákové.[1] Po vystudování soběslavského Učitelského ústavu působil na venkovských školách v Jiníně, Paračově, Podsrpu u Strakonic a Řepici (zde jako řídící učitel). Roku 1938 odešel do penze, usadil se nejdříve v Čejeticích (zde vedl kroniku, v obci má pomníček – bustu od Fr. Mrázka), pak krátce v Březnici a potom v Písku (od 1945). Vedle svého povolání prováděl od roku 1911 archeologické výzkumy, věnoval se zejména pravěké a raně středověké archeologii. Výzkumy dělal především na Strakonicku a Písecku (Katovice, Kněží hora, Skočice, Liběnice, Hradiště u Písku, Boudy u Písku). Také se podílel na výzkumu na vrchu Tábor-Burkovák poblíž Bechyně. Spolupracoval s ČSAV a s Národním muzeem Praha a pracoval pro Státní archeologický ústav na jihu Čech. Výzkumu se věnoval takřka 50 let, zasloužil se o poznání jihočeského pravěku. Jako „venkovský kantor“ Dubský prakticky celý život často zápasil nejen o své uznání, ale i důstojné životní podmínky. Zejména ve 30. a 40. letech 20. století si však tisk poměrně často všímal jeho archeologických objevů.[2][3] Stejně tak si celostátní denní tisk povšimnul jeho šedesátin,[4] sedmdesátin i pětasedmdesátin.[5] Některé objevy Bedřicha Dubského: